Članek raziskuje večsmerni spomin in transnacionalnost v nedavnih primerih praks protispomenikov v avstrijski prestolnici Dunaj, predvsem v zvezi z boji proti antisemitizmu, rasistični diskriminaciji in antiromstvu. Kako so večsmerne strategije oblikovale protimnemonični boj? In v kolikšni meri nanje vpliva transnacionalnost? Vzporedno so obravnavani trije primeri praks protispomenikov: (1) protesti proti ≫Luegerjevemu spomeniku ≪, postavljenemu v spomin na nekdanjega antisemitskega dunajskega župana; (2) nezakonito postavljeno spominsko obeležje Marcusu Omofumi tj. rasističnemu policijskemu umoru nigerijskega prosilca za azil leta 1999; in (3) (...) nenehni boj za prvo obeležje na Dunaju v spomin na Porajmos, genocid nad Romi med nacističnim režimom. Čeprav se trije primeri na prvi pogled razlikujejo, vsak od njih predstavlja boj med nacionalnimi, hegemonističnimi komemorativnimi pripovedmi in akterji civilne družbe, ki se tej hegemoniji zoperstavljajo. Medtem ko nobeden od teh primerov ne predstavlja očitnega primera ustvarjanja večsmernega spomina, pa je vsak od teh bojev proti rasistični, diskriminatorni preteklosti ustvaril platformo za razpravo o več kot le enem spominu, vsak od treh bojev pa tudi presega nacionalne meje. (shrink)

V 6 kapitolách knihy je vysvětlen význam pokrokové vědy při budování socialismu, vylíčeno je postavení vědy za kapitalismu a její závislost na buržoasní ideologii, pozůstatky kapitalistické minulosti v naší současné vědě, boj s nimi, její úkoly a plánování. úloha kritiky a sebekritiky v naší vědě a úspěchy, jichž naše nová věda v boji se starým dosahuje.

Tato studie ("K pojmu "přirozeného zákona" - bytí lidsky jsoucího - v Hobbesově filosofii") je dodatkem k mým studiím o vývoji pojmu zákona (bytí jsoucího) v klasické novověké filosofii. Jaké je místo pojmu "přirozeného zákona" (bytí lidsky jsoucího) v Hobbesově filosofii ve vývoji pojmu zákona (bytí jsoucího) v klasické novověké filosofii? Jestliže Hobbesův pojem "přirozeného zákona" (bytí lidsky jsoucího) je pojmem mravního zákona (bytí lidsky jsoucího), jak Hobbes sám tvrdí, neznamená to např., že Hobbesův pojem "přirozeného zákona" (bytí lidsky jsoucího) (...) předjímá Kantův pojem mravního zákona (bytí lidsky jsoucího)? V této studii je určen Hobbesův pojem "přirozeného zákona" (bytí lidsky jsoucího), a to určením Hobbesovy koncepce bytostného zdroje, (obsažné) bytnosti, (bytostné) formy a platnosti (závaznosti) "přirozeného zákona" (bytí lidsky jsoucího. "Přirozený zákon" (bytí lidsky jsoucího) podle Hobbese lze formulovat takto: Jednej tak, abys vždy zachoval život svůj i život jiných lidí. Pokud zachovat život svůj i život jiných lidí předpokládá zachovat mír mezi lidmi (v lidské společnosti), je-li to možné, a není-li možné zachovat mír mezi lidmi (v lidské společnosti), předpokládá to hledat spojence k boji proti nepřátelům, potud lze "přirozený zákon" (bytí lidsky jsoucího) podle Hobbese formulovat takto: Je-li to možné, jednej tak, abys vždy zachoval mír mezi lidmi (v lidské společnosti); není-li možné zachovat mír mezi lidmi (v lidské společnosti), hledej spojence k boji proti nepřátelům. V této studii je určen též Hobbesův pojem (státo-právně) společenského zákona (bytí lidsky jsoucího), a to určením bytostného zdroje, (obsažné) bytnosti, (bytostné) formy a platnosti (závaznosti) (státo-právně) společenského zákona (bytí lidsky jsoucího), jakož i jeho koncepce vztahu mezi "přirozeným zákonem" (bytí lidsky jsoucího) a (státo-právně) společenským zákonem (bytí lidsky jsoucího). Dále pak Hobbesův pojem "přirozeného zákona" (bytí lidsky jsoucího), Hobessův pojem (státo-právně) společenského zákona (bytí lidsky jsoucího), jakož i jeho koncepce vztahu mezi "přirozeným zákonem" (bytí lidsky jsoucího) a (státo-právně) společenským zákonem (bytí lidsky jsoucího), jsou podrobeny kritice. Hlavní body kritiky, jíž jsou podrobeny, jsou tyto: 1. Hobbesův pojem "přirozeného zákona" (bytí lidsky jsoucího) se liší od pojmu mravního zákona (bytí lidsky jsoucího), protože není založen na eticko-praktickém rozumu, a proto nemá formu kategorického imperativu; má formu hypotetického imperativu a je založen na vitálně praktickém rozumu: to znamená, že Hobbesův pojem "přirozeného zákona" (bytí lidsky jsoucího) musí být odlišný od pojmu mravního zákona (bytí lidsky jsoucího). (Zachovat vždy lidský život není vždy totéž co sloužit vždy lidskému bytí.) 2. "Přirozený zákon" (bytí lidsky jsoucího) podle Hobbese je reprezentován (státo-právně) společenským zákonem (bytí lidsky jsoucího); avšak být reprezentován zde podle Hobbese je totéž co být eliminován: člověk jako občan státu je vázán pouze (státo-právně) společenským zákonem (bytí lidsky jsoucího), člověk jako občan státu tedy není (již) vázán "přirozeným zákonem" (bytí lidsky jsoucího), jenž ve státo-právní lidské společnosti (v lidské společnosti ve formě státu a práva) byl eliminován. Z toho vyplývá: jestliže Hobbesův pojem "přirozeného zákona" (bytí lidsky jsoucího) není pojmem mravního zákona (bytí lidsky jsoucího), navzdory tomu, co Hobbes sám tvrdí, pak to znamená, že Hobbesův pojem "přirozeného zákona" (bytí lidsky jsoucího) nepředjímá ani Kantův pojem mravního zákona (bytí lidsky jsoucího). Konec konců odtud vyplývá: tato studie ("K pojmu "přirozeného zákona" - bytí lidsky jsoucího - v Hobbesově filosofii"), jež je dodatkem k mým studiím o vývoji pojmu zákona (bytí jsoucího) v klasické novověké filosofii, ukazuje a dokazuje, že místo pojmu "přirozeného zákona" (bytí lidsky jsoucího) v Hobbesově filosofii ve vývoji pojmu zákona (bytí jsoucího) v klasické novověké filosofii je místem jednoho pojmu přírodního zákona (bytí lidsky jsoucího) mezi jinými pojmy přírodního zákona (bytí přírodního jsoucího); to znamená, že rozdíl tohoto pojmu přírodního zákona (bytí lidsky jsoucího) mezi jinými pojmy přírodního zákona (bytí přírodního jsoucího) je rozdílem jejich bytné sféry: jeho bytnou sférou není ani "svět přírody" jako takový ani "svět svobody" jako takový, nýbrž lidský přírodní svět, resp. svět lidské přírody. (shrink)

An interview with Anthony Freeman, in which one of the original authors of ‘The Science of Art’ [JCS, 6, No. 6/7, 1999] responds to to ongoing commentary.

The philosophy of religion as presented by Hermann Cohen and Paul Natorp, the founders and main representatives of the Marburg School of Neo-Kantianism, is an important and at the same time controversial part of their philosophical systems. The discussion around the problems of religion began within the Marburg School and still continues among those who study that School. The reason for this is that “fitting” philosophical thinking about the phenomenon of religion into the classical triad of any system of philosophy, (...) i. e. effectively formulating that phenomenon in logical concepts, ethical postulates and aesthetic principles touched the very foundations of that system. Drawing mainly on the rough notes and correspondence of Cohen and Natorp I argue that, in spite of internal and quite important differences over the problems of religion and its place in philosophical constructions, Cohen and Natorp, first, retained their commitment to critical idealism and remained loyal to their philosophical school to the end and, second, followed the principle of mutual respect, preserving their professional and human sympathy for each other. Besides, I substantiate my assertion that Marburg Neo-Kantians had different concepts of the special place of religion in the system of philosophy. The specific nature of this difference warrants the discussion not only of the boundary of reason and rationality but adds new dimensions to that boundary, filling it with content and thus broadening the very sphere of critical idealism. In the course of the discussion of the problems of religion, Paul Natorp and Hermann Cohen stake a claim to projects for the serious transformation of philosophy which they tried to implement in their later works. (shrink)

Here we outline a simple method of using two mirrors which allows one to stand outside oneself. This method demonstrates that registration of vision with touch and proprioception is crucial for the perception of the corporeal self. Our method may also allow the disassociation of taste from touch, proprioception, and movement.

This work has been selected by scholars as being culturally important, and is part of the knowledge base of civilization as we know it. This work was reproduced from the original artifact, and remains as true to the original work as possible. Therefore, you will see the original copyright references, library stamps (as most of these works have been housed in our most important libraries around the world), and other notations in the work. This work is in the public domain (...) in the United States of America, and possibly other nations. Within the United States, you may freely copy and distribute this work, as no entity (individual or corporate) has a copyright on the body of the work. As a reproduction of a historical artifact, this work may contain missing or blurred pages, poor pictures, errant marks, etc. Scholars believe, and we concur, that this work is important enough to be preserved, reproduced, and made generally available to the public. We appreciate your support of the preservation process, and thank you for being an important part of keeping this knowledge alive and relevant. (shrink)

Purpose: To develop a realistic view that integrates the idea that knowledge is a constructive process. Problem: In the controversy between realism and constructivism, both sides have often misunderstood each other. Many realists still consider constructivism as a kind of idealism. And constructivists often assume that realists believe they have direct access to things as they really are. It seems necessary to clarify the statements of either side, to rule out some misunderstandings, and then to discuss anew the central epistemological (...) problems. Solution: A version of realism is proposed that takes into account constructivist ideas and objections. Realism as presented here is not opposed to the idea that cognition is a constructive process. According to this view, reality is something we presuppose in any attempt to attain knowledge though we can never be certain how things really are. Having knowledge amounts to the preliminary judgment that some hypotheses seem to correspond to reality better than others. In addition, it is demonstrated that a constructivist position that reduces the claim to knowledge even further does not solve the problems better but creates new ones. Finally, Mitterer's non-dualizing view of descriptions is discussed. It is argued that description necessarily presupposes something different from language. (shrink)